Kdybych se lépe učil, nemusel jsem pracovat patnáct hodin denně a neustále dokola řešit reklamační protokoly ... život je plný poučení, většinou však jsou přicházejí pozdě a zaplatili jsme za ně příliš ...
Práce, kterou vykonávám, není ani tvořivá, ani dobře placená. Vyřizuji reklamace non food pro střední Evropu. Neustále dokola telefonuji nebo vypisuji:
"Vážená paní ... omlouváme se za vadu našeho zboží ... do dvou týdnů obdržíte na vaši adresu náhradu. Vadné zboží poté zlikvidujte." Kdybych to dotáhl alespoň k maturitě, byl bych na tom asi lépe. Zkrátka pokládáms vou kariéru za osobní ztroskotání. Pracuji sice patnáct hodin denně, reklamace se yvřizují i večer a zákazníci píšou i přes víkend. Jsem živnostníkem, takže i na dovolené mám s sebou pracovní mobil a notebook. Zatímco ostatní zasednou ke sklence vína, nebo si užívají soapy massage, já pracuji. Jsem-li třeba v Tichomoří, volají mi zákazníci díky časovému posunu i ráno ve dvě hodiny.
Pracovat hodně tedy není žádné umění, naopak je to manažerské selhání, proto mě zaujalo sdělení Andreje Babiše, předsedy vlády České republiky v demisi, že pracuje stále patnáct hodin denně. Domníval jsem se, že je lepší manažer, že snad přece umí práci rozdělit mezi stovky zaměstnanců Úřadu vlády a ostatní rezorty a že s holdingem, který mu dříve patřil, už nemá žádné starosti, protože mu nepatří.
Pracuje-li totiž patnáct hodin denně:
1) neumí si zorganizovat práci. Ostatně není divu, když si v pracovní době jezdí napříč celou zemí,
2) nemůže přece podávat špičkový výkon. Dlouhá pracovní doba se musí zákonitě podepsat na kvalitě jeho výkonu a
3) je-li země jakž takž fungující, nezáleží její prosperita na hektické činnosti vládních úředníků. Naopak, je pro klid nás ostatních, živnostníků, podnikatelů, řemeslníků i dělníků, přínosem, když vláda a parlament nedělají nic. Když neschvalují další a další zákony, nevymýšlejí si další výjimky, když nás prostě neruší. My potřebujeme jenom, aby fungovaly soudy a vymáhaly dluhy, a policie, aby nás chránila před zločinci. My, kdo pracujeme, si zaplatíme školky pro děti, zdravotní péči ve zdravotním pojištění, ušetříme si na důchod, postaráme se o svoje pole a lesy lépe než Lesy ČR, postaráme se o svoje staré a nemohoucí příbuzné, zajistíme si bydlení a pojistíme se pro případ živelných pohrom, takže nebudeme od státu nic chtít. Nás neohromí, že premiér :maká patnáct hodin denně". Záleží na čem? na další sazbě DPH? Na nějaké další výjimce ze zákona? Na nějakém dalším dobru, které nám daruje z našich vlastních daní? Kolik nás bude takové poučení stát?
