Ridley Scott - Marťan - veselé emoce - filmová recenze

Lze řídit let vesmírem dírou v rukávu? Je pěstování brambor jediná technologie, kterou průměrný divák pochopí? Emoce ano, myslet ne? Jakou cenu ve stovkách miliard dolarů má člověk?

Román Andy Weira nebyl špatný. Během filmu jsem zažíval rozporuplné pocity. Pochval na odlehčený formát, na Mata Damona nebo na hudební doprovod už jste určitě četli dost. Co mi vadilo:

- na internetových stránkách NASA mám nasledované reálné sekvence z marsovských vozítek: Ve filmovém Marsu byly hory neskutečně vysoké a pohyb astronautů až příliš bezstarostně pozemský,

-  v knize jsou poměrně podrobné popisy technologických postupů. Je jasné, že to nelze převzít do filmu jedna ku jedné, ale divák se v podstatě dozví pouze, že brambory lze pěstovat, když se půda pohnojí, a že ohřátím se z hydrazinu získá voda. Jak je to se vzduchem, vodou a teplem se nedozvíme, zapomněl jsem ještě na ASCII kód,

- dnes můžeme obsáhle sledovat, jak žijí astronauti třeba na ISS. Mat Damon jí, jako když se cpe černošský primitiv ve slumu, mluví s plnými ústy apod., jídlo mu padá z úst a málokdy je dovře,

- Mat Damon najde vozítko sojourner z roku 1997 a jeho kabely a vůbec systém jsou kompatibilní s technikou roku 2030? To jim můžeme my, kdo měníme nabíječky telefonu každé tři roky, jen závidět,

- opravdu je možné, aby se astronauti pohybovali ve volném vesmíru kolem své mateřské lodi bez jakéhokoli úvazu?

- obrovská vesmírná loď se pro Mata Damona po několika stech dnech vrátí až k Marsu. Kvůli záchraně jednoho astronauta vyhodí do povětří jede modul, velitelka se vrhne na laně do volného prostoru, aby zachránila Mata Damona volně letícího vesmírem a on jí letí naproti řízený vzduchem unikajícím dírkou v rukávu skafandru!!!! Copak by někdo riskoval loď za stovky miliard kvůli jedné osobě, když už si předem vypočítali, že modul nedoletí dost vysoko? Velitel se nevrhá po hlavě do smrtelného nebezpečí, ale velí. Samozřejmě unikající rukáv dostane Damona až k velitelce a on, bez vzduchu, se zmrzlými povrchovými tělními tekutinami má ještě dost času na to, aby jí řekl, že má strašný hudební vkus. To to všechno pěkně vyšlo!     

- až dojemná je genderová a rasová vyrovnanost filmu. Na palubě je i Němec Vogel (vyslovují ho Vougel!?), zázračnou trasu pro návrat lodi k Marsu vymyslí bordelářský černoch, klaďasy na Zemi hraje černoch a běloch (ten poruší pravidla a informuje vracející se posádku, že Damon na Marsu žije a nechá se kvůli tomu vyhodit z práce). Hodní Číňani obětují několik let svého výzkumu a raketu, aby mohli poslat zásoby,

- nedozvíme se vůbec nic o osobním životě Mata Damona, ačkoli se jeho myšlenky zcela jistě v osamocení na Zemi vracejí,

- nekonečně dojemný a polopatický hollywoodský konec už ani nezmiňuji. Zřejmě je to zárukou komerčního úspěchu?!

Tak snad příště, Ridley!