Vlastimil Š.: Symfonická báseň Divoká Orlice, opus č. 4 (Recenze)

Tak jsme se konečně dočkali. Text je hodnocením novodobého díla vážné hudby. Myslím, že hudbě se jako bloggeři věnujeme nedostatečně. Přitom je nejméně tak důležitá jako nabídka fast foodu v Bělorusku! 

Ačkoli je Vlastimil Š. (absolvent žamberské umělecké školy) jako skladatel doposud málo známý, přičítám tento fakt spíše jeho mládí (narodil se v roce 1994) a nedostatečnému marketingu než chybějící kvalitě jeho díla. Příkladem budiž symfonická báseň "Divoká Orlice", lépe řečeno její první dokončená věta "Od pramene po Zemskou bránu".

Autor se dílo nerozhodl pro hudbu absolutní, hudbu pro hudbu samotnou. Symfonická báseň je ukázkou hudby programové, to jest takové, která má obsah a děj přesahující hudbu samotnou. Jak bychom také jinak poznali, že jde právě o Divokou Orlici? Řeky jsou vpodstatě všechny stejné. Někde pramení, zurčí jako bystřina po kamení, protékají lesy, lučinami, vesnicemi i městy, aby se nakonec vlily do řeky větší, nebo do samotného okeánu. Jak bychom jinak rozeznali Symfonii č. 3 zvaná "Rýnská", opus 97 od Roberta Schumanna, Smetanovu "Vltavu" opus č. 111 podle seznamu Smetanových děl Karla Teigeho nebo vrcholnou, i když nedokončenou symfonii "Dunaj" Leoše Janáčka bez opusového čísla?

Vlastimil Š. žije v dnešní době. Musí vycházet z toho, jaké je dnešní publikum. 93% obyvatelstva vůbec neví, co si pod pojmem "symfonická báseň" představit. Zbývajících 7% si pak název "Divoká Orlice" spojí nikoli s pohraniční řekou, ale spíše se samicí dravého ptáka. Skladatel musí proto všechn motivy podat polopatisticky.

Začíná tak už první motiv: V osmičtvťovém taktu a za pomocí elektrické flétny je zobrazen pramen Divoké Orlice v torfowisku Czarne Bagno. Tklivé tóny v es moll vyjadřují lítost nad tím, že pramen byl Čechách uloupen a ačkoli se nachází v historickém Kladsku, je dnes v cizáckých rukou polských. 

Postupně se přidávají další nástroje - violoncello, es trumpeta, kastaněty, a ukulele - a popisují názorně, že potok Divoká Orlice protéká lučinami Orlického Záhoří, jednoho z nejchladnějších míst u nás.

Pivovarské motivy tahací harmoniky, dvou opileckých basových sólistů a klarinetu každému ozřejmí, že řeka doputovala k pivovaru v Neratově. Jen několik disharmonických akordů na triangl nás upozorńuje, že dnes už slavná sklěnená střecha neratovského kostela za deště protéká, protože její projekt nebyl zpracován profesionálbě.

V následující části použil skladatel originálně skutečnou střelbu z pušky MK 1881. V první repetici je použita řada kvartsextakordů v aiolské stupnici. Je tak vyjádřena zákeřná střelba Henleinovců na četaře Arnošta Hrada ve vsi Vrchní Orlice. V druhé repetici se náhle tónina mění na jásavou D Dur, protože předkeřná střelba pochází od revolučních gard mstících zastřeleného Hrada dvaceti zatřelenými vesničany.       

Jakmile se řeka přiblíží k "Zemské bráně" a obrátí svůj tok od hranice do vnitrozemí, zapracuje skladatel inovativně motiv hymny "Kde domov můj", ale to zachytí jen ucho zkušeného posluchače, protože hudba rychle přechází do drásavého tématu trubek. To jsme dorazili k Ledříčkově skále a Pašerácké lávce a autor tady vyjádřil důležitost celní a finanční správy a fakt, že uctívat pašeráka a daňového únikáře není správné. Kvůli tomuto motivu byl jedním ze sponzorů skladby Finanční úřad pro Královéhradecký kraj, pracoviště Rychnov nad Kněžnou a nejmenované pracoviště Celní správy.

Spravedlivou melodií finanční správy první věta končí. Druhá věta dosud není hotová, měl jsme ale možnost se s rozpracovanou verzí seznámit. Zahrnuje veselí turistů na Pastvinské přehradě, divoženky u jezu v Líšnici a utopeného kajakáře v Žamberku. Zaujal mě motiv psího štěkotu a koňského ržání. Tak Vlastimil Š. popsal Poplužní dvůr v Helvíkovicích, kde se výrábí krmivo pro domácí zvířata pod značkou Fitmin. 

Jistě se těšíte spolu se mnou, až bude hotové dílo prezentováno. Doufám, že stejné úsilí věnuje autor i Orlici Tiché i řece Orlici poté, co se obě předchozí Orlice u Týniště spojí, aby se následně jejich vody v Hradci Králové vlily do Labe. Stříbropěnné Labe už zhudebnil František Kmoch.