Dovolená na biofarmě Castel Gandolfo

Zahraniční pobyt je mnohem zajímavější, když člověk během dovolené žije přímo s domorodci. Letos ale bylo ve střední Itálii pěkně horko.

„Nevesely, truchlivy jsou ty vodní kraje, kde jen vlnka s vlnkou přiblble si hraje,“

tak jsem už si několikátý den prozpěvoval ukázku z Fibichova melodramu „Vodník“, když jsem se díval na Lago di Albano. Jezero samo o sobě nevypadá špatně, jen kdyby všude kolem neležely hnijící zbytky jídla, prázdné rozšlapané polyetylenové lahve nebo kusy krabic a dřeva. Zkrátka typický italský bordel, ale to pro znalce místních poměrů jistě není nic překvapivého.

Jak jsem se sem dostal? Přesto, že jsem splnil všechny důležité podmínky, nepřijali mě do vatikánské gardy: Narodil jsem se ve Švýcarsku (i když českým emigrantům), jsem vyšší než 174 centimetrů a absolvoval jsem švýcarskou střední školu s maturitou. Jenom se znalostmi katolické víry jsem neuspěl. Nevzpomněl jsem si ani na jednoho člena Svaté Trojice. Chtěli mě rovnou vyhodit, ale připomněl jsem jim, že letos slavíme právě šest set let od upálení Mistra Jana Husa a že bych jim mohl jako Čech pěkně zavařit. Tak mi na usmířenou nabídli zdarma odpočinkový pobyt na vatikánské biofarmě v Castel Gandolfo.

Dříve tam jezdívali papežové na letní prázdniny, avšak aktuální Svatý Otec František I. to odmítá jako přílišný blahobyt. Vždyť ani ve Vatikánu nebydlí v papežském paláci, ale s dalšími dvěma žebravými mnichy na čtyřlůžkovém pokoji v ubytovně Svaté Marty.  

Hned po příjezdu jsme zato v jednom z oken zahlédli papeže ve výslužbě Benedikta XVI. Měl k dispozici celé jedno podlaží. Zprvu jsme ho ani já, ani manželka nemohli poznat. Zahradník Emilio Scarsella nás ale hned upozornil:

„To je Pepík.“

František I. zavedl hned po svém nástupu všeobecné tykání a Benedikt XVI. se občanským jménem jmenoval Joseph Ratzinger.

„My mu tak musíme říkat, jinak nás vyhodí,“ pokrčil rameny Emilio, který pracoval už pro čtyři papeže a evidentně nepochopil dobu. Vatikánská odborová komora je také Františkovou novinkou a představuje hrozivou moc. Když její tajemník papežovi prozradil, že velitel švýcarské gardy Daniel Anrig má byt se dvěma koupelnami, správní rada římskokatolické církve velitele na hodinu propustila a celé gardě snížila plat na úroveň italské minimální mzdy.

Práce na farmě byla různorodá. Ošetřovali jsme buvoly, dojili, pomáhali Emiliovi při výrobě mozzarelly a jogurtu, sekali trávu pro králíky, pleli jahody nebo jednotili pomerančovníky. Práce trvala od 5,40 do 18,30 s přestávkou od 11,30 do 17,30. Osobně jsem byl rád, když jsem po práci padl na náš tvrdý kavalec a žádné kýčovité výhledy na kopcovitou krajinu s piniemi mě nelákaly.  

Ředitel rezidence, Osvaldo Gianoli, někdy brával moji manželku na postřikování meruněk. Tuto práci museli vykonávat potají v noci, protože manželka není ve vatikánských odborech. Zatímco zahradník Emilio je venkovský sedlák v letech, ředitel Osvaldo je prostoduchý svalovec. Neustále pohazuje rozcuchanými urousanými dlouhými vlasy, v potrhaném tričku vyniká, jak je vychrtlý, a jeho pohled je sice jiskrný, ale šilhavý. Já sice mám vlasů už méně, ale vždy je mám pečlivě učesané. Arbitři krásy by mi jistě mohli leccos vytknout, ale rozhodně by to nebyla šilhavost.

Na postřikování meruněk v noci pořádně neviděli, protože manželka jednou přišla bez kalhotek. Prý si je omylem postříkala fungicidním roztokem a musela je vyhodit.  

V bohulibé práci bychom se dočkali v poklidu konce naší brigády, kdyby …

Zrovna jsem vytrhával plevel mezi zucchinami a přes špinavou skleněnou stěnu skleníku občas pohlédl do útěšné krajiny Latia. Zahradník Emilio měl své zkušenosti a východním přistěhovalcům nevěřil. Každou chvíli nakukoval do skleníku, jestli potají netrhám a neujídám mango.

Náhle jsme zaslechli sborový zpěv a Emilio zmizel směrem k nádvoří. To už jsem i já zřetelně rozuměl slovům dělnické písně:

Avanti o popolo, alla riscossa, Bandiera rossa trionfera.

Vpřed lide, záchranný, rudá vlajka bude vítězný. (přeloženo aplikací google translator)

Zatímco Emilio zmizel, s úsměvem na rtech se objevil socialistický ředitel papežské rezidence Osvaldo. Radostně na mě volal:

„Composto, Composto (tak zkomolil moje české příjmení Kumpošt), spravedlnost zvítězila!“

Na nádvoří se dokodrcal náklaďáček z doby, kdy ještě FIAT vyráběl použitelná auta. Staré vozidlo rachotilo a vrzalo, ale nedokázalo přehlušit zpěv rozjařených pracujících. Všichni byli oblečeni do jednotných umolousaných montérek, kdysi snad modrých. Mezi nimi i ušpiněný papež František.

Emilio pokračoval:

„Vatikánská odborová rada rozhodla o zrušení peněz, rozdělení majetku římské chudině a zřízení noclehárny pro uprchlíky ve svatopetrském chrámu,“ pak se Emilio otočil vzhůru k oknu, odkud nás ustrašeně pozoroval papež ve výslužbě a zahrozil Benediktovi svou upracovanou prackou:

„Pepíku, vystěhujeme tě! Franta,“ ukázal na aktuálního papeže, „ ti přidělil kůlničku na nářadí vzadu vedle pštrosího výběhu.“ 

Chlapi v montérkách se rozběhli po usedlosti. Papež František I. si vzal hrábě a šel obracet seno na horní pastvinu. Než se ke mně otočil zády, zahlédl jsem na jeho hrudi placku s nápisem „decorus praefectus partium communistum de civitas vaticano“.

Nedostal jsem ale čas, abych si text přeložil.  Zahradník Emilio, stará struktura, se nepozorovaně krčil za rohem a kýval na mě.  Ledabylým krokem jsem se k němu přišoural a odešli jsme do horního patra.

Tam nás roztřesený Benedikt XVI. poprosil:

„Chlapci, pomozte mi!“

Přisvědčili jsme, aniž bychom věděli, s čím. Trvalo nám delší dobu, než jsme dostrkali Svatého Otce ve výslužbě k prorezlé plechové skříni na konci chodby.

Byl to příruční zbrojní sklad švýcarské gardy. Jen s námahou jsme ho s Emiliem otevřeli a ustoupili stranou. Josef Ratzinger chvilku nakukoval dovnitř, pak si vybral jednu z menších halaparten, obrátil bodec proti sobě a se slovy:

„Je to magor. Neměl jsem se vzdávat Svaté Stolice!“ spáchal sebevraždu.

A tak dovolená obohacená o zajímavou práci v zemědělství skončila. Alespoň pro mě. Manželka zůstává ještě několik dní. Slíbila Osvaldovi, že mu pomůže uklidit uprázdněné patro.